Namlouvám si to?

15. června 2018 v 21:25 | Andělská dívka |  Nápady, myšlenky
Ve včerejším článku jsem vám prozradila, že věřím a doufám ve svojí spřízněnou duši. Spousta lidí na to nevěří a ještě větší spousta věří v mnohem větši bláboly.
Chci říct, že skutečně věřím, že pro každého na světě existuje dokonalá polovina, která ho doplňuje.
Zároveň se ovšem přikláním i k chemickým závěrům lásky, tzv. biochemické intoxikaci organismu. Vlastně jsem je prožila na vlastní kůži v mém posledním vztahu.


Láska začíná od pouhé sexuální přitažlivosti, kterou nám v mozku působí adrenalin. Může způsobit začátek vztahu či jednorázovou záležitost vzadu ve skladu. Víte, co myslím...
Pokud se náš mozek dostane do fáze, kdy začne produkovat hormon fenyletylamin, přecházíme do akutní zamilovanosti. V této fázi jsou lidé závislí na partnerovi a tráví spolu spoustu času, laškují a jsou "roztomilí". Tento hormon v těle bohužel přetrvá maximálně dva a půl roku, než se úplně vyplaví. Tělo je na něm tak závislé, že pokud mu dojde, dochází k abstinenčním příznakům, které se bohužel projevují většinou nevěrou či rozchody. Tuto úroveň lze překlenou za pomoci pouta, které si páry společně vytvořili.
Tím se dostáváme ke starému známému hormonu zvanému oxytocin. V této fázi k sobě partneři začnou být citlivější a vytvářejí si silnější pouto. Ale ani oxytocin nevydrží věčně. Buď dojde a pár se i přes děti rozejde či rozvede a nebo se dostane do poslední a konečné fázi.
Milované endorfiny. Způsobují tzv. vztahy až do smrti. Navozují pocit jistoty, klidu a bezpečí.
A pointou toho článku je, že tohle jsou přesně ty spřízněné duše, dokonalé protějšky. Lidé, se kterými, díky endorfinům, vydržíte až na konec cesty. To je přesně to, co hledám. A je to založeno pouze na biochemických reakcích těla. Jak prosté, že?

Zdrojem toho článku byla tato stránka.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama