Jsem realista...

14. června 2018 v 22:34 | Andělská dívka |  Témata týdne
Tak konečně začínáme...
Mám už tuto stránku vytvořenou nějakou chvíli, dosud jsem se neodhodlala začít psát. Tak je to konečně tady.
Myslím, že zrovna z prvního článku pochopíte, alespoň někteří určitě, co jsem za člověka.
Ze všeho nejdříve o mně musíte vědět jednu základní věc...
Mám příšerný strach z budoucnosti a jsem ohledně spousty věcí velice nejistá.
Nemám supr práci, ani přátele, kterým se můžu svěřit. Nemám lásku, která by mě podpořila a stála při mě u velkých životních změnách a rozhodnutích.
Jsem však silná žena. Dívka, řekla bych spíš. A mám hlavu plnou snů. Ale nedělám si příliš velké naděje.


Mám dvě představy o svém budoucím životě a jsou prosté.
Po nedávných událostech, které se mi v životě odehrály, jsem dospěla k rozhodnutí. Věřím, že každý na světě má k sobě někde spřízněnou duši. Občas se jistě stane, že se za život nepotkají, nebudeme si přeci lhát, jsou tací, co prožijí svůj život v samotě. I přesto, pokud tam na mne čeká mé křídlo do páru, najde si mě, setkáme se. Proč bych ztrácela čas hledáním druhé polovičky, když by to ve většině případech byl pouze zoufalý pokus o kousek štěstí. Rozhodla jsem se tedy, že pokud se to má stát a já najdu svého milého ve změti lidských duší, stane se to, nehledě na to kde, kdy a jakým způsobem. Najde si mě.
Obě mé představy mají stejný začátek. Píšu knihu, kterou si plánuji už několik měsíců. Buď to vyjde a konečně něco dopíšu, ba co víc, vydám, a nebo se pustím do dalšího projektu, který mám v záloze, nebo si vymyslím něco úplně jiného, co mě v průběhu mého času na světě napadne. Budu psát. To je to hlavní. A v průběhu vytváření příběhů budu, jak už jsem řekla, čekat na svou spřízněnou duši. Samozřejmě nestrávím zbytek života zavřená ve své malé pevnosti osamění. Chodím do práce a občas se procházím. Jezdím na nákupy. A to bude přesně ten mezičas, kdy potkám toho pravého. Dostáváme se k první představě...
Potkám svého muže, zamilujeme se do sebe, on přijme, jakým člověkem jsem a já přijmu jeho pravou podstatu. Budeme si rozumět, pochopíme se a budeme si stát po boku po zbytek našich bídných životů. Vezmeme se, najdeme si bydlení, budeme mít dítě, nebo dvě a budeme šťastní. Dvě poloviny jednoho celku. Krásná představa...
A teď něco malinko negativního... u druhé představy to dopadne přesně tak, jak jsem psala výše. Zůstanu sama. Ale vyždímám z toho, pokud možno, to nejlepší. Napíšu pár bestsellerů, pár méně úspěšných děl a vydělám si spoustu peněz, abych si pořídila luxusní malý domek někde v lesích u rozmilé dědiny. Budu pracovat z domova a budu mít alespoň tři kočky. Není to tak romantická vyhlídka, ale proč by to mělo být špatné? A třeba napíšu nějaké mistrovské dílo a navždy se zapíšu do srdcí čtenářů. To bych si přála... Samota není špatná, pokud jí umíte dobře strávit. Zatím se mi to daří. Časem mě snad přejde touha po lidském kontaktu.
Přejte mi štěstí...
Mám vás ráda!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 trosecnikobecny trosecnikobecny | 15. června 2018 v 0:26 | Reagovat

Taky jsem míval takové vznešené a krásné představy. Už jsem si ale uvědomil, že koleje života nejsou stavěny podle mých představ. Tak jsou staveny snad jen v Hollywoodu, ale to štěstí ti samozřejmě přeji a kouknu sem za měsíc, kolik jsi toho popsala. Myslím, že první odstavec pěkně popisuje generaci.

2 Guardian Guardian | Web | 15. června 2018 v 10:06 | Reagovat

[1]: Ani já nepočítám s tím, že vše vyjde podle mých představ. Nikdy to tak není, jen si to přeju. Zajímá mě ta generace. Co myslíš?

3 King Rucola King Rucola | Web | 15. června 2018 v 10:18 | Reagovat

nenechaj sa odradit - bojuj!

4 Eva Eva | Web | 16. června 2018 v 10:35 | Reagovat

Já jsem teď v období, kdy hledám svou polovičku. Ale po včerejších událostech jsem si uvědomila, že usilovné hledání není to správné a lepší je nechat to plynout. Vždyť on si mě najde. Líbí se mi i tvá druhá možnost, kterou já si nehodlám připustit. :-)  A na závěr, děkuji za tvůj krásný komentář na mém blogu.

5 Lucka Lucka | Web | 17. června 2018 v 14:22 | Reagovat

Přeji hodně štěstí. :-) Já taky píšu knihu, ale obvykle nejsem schopná ji dokončit a tak přeskočím k jinému tématu... Snad to jednou dokončit dokážu. :-)

6 Haruko Haruko | E-mail | Web | 22. června 2018 v 16:05 | Reagovat

Nebuď realista, realisté jsou umíňění a nemají fantazii, pokud ji máš alespoň malinko, nejsi úplně zkažená, držím palce.

7 Guardian Guardian | Web | 22. června 2018 v 18:32 | Reagovat

[4]: Přesně tak to beru. Jednou si nás najdou. :)

[5]: Ano, znám to a děkuji za podporu. Kdyby si s čímkoliv potřebovala poradit, jsem tu. Psaním knih se zabývám už opravdu dlouho.

[6]: Mám spoustu fantazie, ale nechávám si jí pro sebe. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama